Krkonoše

Tak jsme se konečně dočkali a vyrazili do Krkonoš. Vyjeli jsme brzy ráno a cesta krásně utíkala. Po pár hodinách jsme si udělali pauzu na protažení a na pití. A jelo se dál.  Cesta utekla rychle a po 11 hodině jsme byli ve Vrchlabí. Z Vrchlabí už byla jen krátká cesta do Strážného, pokud bychom nepřehlídli odbočku a neudělali si 8 km zajížďku. Nakonec jsme se vymotali a odbočku našli. Vyjeli jsme kopec do Strážného, sjeli do dolu a od tud rovnou na Rennerovky, kde jsme byli ubytovaný. Krajina tu byla nádherná a pro nás jako stvořená. Ihned po ubytování a vybalení věcí jsme se šli projít. Byla celkem mlha, ale to nás neodradilo a šli jsme se projít k nedaleké Dvorské boudě. Endy byl jako v ráji, vše si očuchával  a nasával nové pachy. Cestou jsme potkali jednu srnku, které si naštěstí Endy nevšiml, to by bylo točo :-D. Když jsme se vrátili do chaty, šli jsme si na pokoj chvíli odpočinout. Ta cesta a procházka nás všechny zmohla a tak jsme odpočívali, až do večeře.  Správcovi nás přijali i s Enďákem velmi dobře a tak nebyl problém jít na večeři. Endy si ustlal hezky pod sedačkou a odpočíval, zatím co my jsme jedli výbornou večeři. Večer nám utekl rychle a tak jsme šli na poslední venčení pod dohledem stáda srn a hurá na kutě.

Budíček jsme měli už v pět ráno, jelikož je Endy venkovní a není zvyklí na pravidelné venčení, ale je vychovaný, tak nás vzbudil a šlo se na malou procházku. Venku už svítilo slunce na louce se pásli srny a Endy nasával, kterou srnku by prohna :-) Po venčení jsme si šli ještě odpočinout a už jsme se těšili na snídani a na plánovaný výlet na Sněžku.  Nasnídali jsme se zabalili potřebné věci na výpravu. Všichni tři jsme si vzali batohy na záda a šlo se. Cesta utíkala rychle a v krásném počasí se šlo velmi hezky. Zatím před námi byli celkem rovinky a mírné kopce. Šli jsme okolo boudy Na Rozcestí až k Výrovce, kde jsme si na vyhlídce dali pauzu před větším kopcem. Kopec jsme vyšlápli dobře a u jejího konce jsme Endyho osvěžili v lesknoucím se sněhu u cesty. Endy se vyřádil a tak jsme mohli zase pokračovat. Šli jsme dále okolo kapličky a z kopce k Luční boudě. Tam jsme si nafotili pramen Bílého Labe. Nejdelší část jsme měli za sebou a už nás čekali jen rašeliniště. Přes rašeliniště jsme z počátku přecházeli s mírnou obavou, aby se Endy nechtěl ve vodě osvěžit. Naštěstí nic takového Endyho nenapadlo a tak jsme došli bez úhony až pod Sněžku. Tam jsme si dali malou pauzu na doplnění energie a šlo se nahoru. Po menších problémech jsme se dostali příkrou cestou až na vrchol Sněžky. Hurááá s Endym jsme prvně v životě zdolali Sněžku. Chvíli jsme se kochali výhledem, poštovnou a Polskou boudou. A pak už nás čekala cesta zpět. Den utekl rychle a do chaty jsme se vrátli až po páté hodině. Všichni jsme se vrátili vyčerpaní, ale stálo to za to....  Po večeři jsme byli ještě vyvenčit a celí unavení jsme zalezli do pelíšků a spali až do rána....